Pro naše předky byla jednou z nejdůležitějších rostlin, jež jim poskytovala výživu, oblečení a léčení.
Když neolitické kmeny vymýtily lesy, aby měly kde postavit osady, kopřivy vyrazily na velkých plochách a lidé je brzy začali používat. Přes svůj tvrdý a nepříjemně pálící exteriér, skrývá kopřiva úžasnou dobrotu (někdy velmi podobná určitým lidským povahám). Poskytovala lidem vlákno na provázky, rybářské sítě a látky předtím než se začal pěstovat len. Vlákna z kopřiv jsou velmi silná, a proto se z nich ve Skotsku tkalo ještě v 17.století, kdy se z nich dělali prostěradla, rubáše a ubrusy. Když v I. světové válce došly zásoby bavlny, používalo Německo a Rakousko na výrobu ošacení vlákna z kopřiv.
Jako jídlo byly kopřivy zastoupeny ve všech jarních polévkách. Obsahují vápník, sodík, železo, mangan, vitamíny A a C. Ve Skotsku se kopřivy přidávaly k syřidlu pro výrobu másla a sýrů. Vařené s kaší z ovesných vloček se podávaly dobytku, který trpěl zácpou, nebo sloužily prostě jako píce pro dobytek.
Kopřiva podporuje víc jak 40 druhů hmyzu, kteří žijí výlučně na ní, včetně mnoha druhů motýlů, i babočky. V pozdním létě se ptáci živí množstvím semen, které kopřivy produkují.
Jako rostlina bohatá na fosfáty, vyluhovaná v dešťové vodě, je ideálním zeleným hnojivem.
Staré známé ošlehávání těla kopřivami, z dob starého Říma, přináší úlevu od bolestí kloubů a podporuje krevní oběh.
Pokud spojíme charakteristiku kopřivy s lidskými vlastnostmi … je snadné odmítat „pichlavé“ lidi, kteří nás znervózňují. Tato obrana však může skrývat jejich skutečné dary. Kopřiva nás učí, že něco zpočátku nepříjemného (osoba či situace), se může transmutovat v něco cenného.