VRBA BÍLÁ

Nepřemýšlej, neptej se – tanči!

Pohybuj se životem jako kapka vody …. padá, teče, stoupá vzhůru, shromažďuje se.

Zapomeň na své hranice.

Létej – potápěj se – utíkej – zůstávej ve svém nitru!

Vždy však odrážej světlo.

Vrba bílá je stromem měsíce a ženského kouzla. Do oblasti její působnosti spadají také jasnozřivost, léčitelské umění, hudba a magie. Pod rozsáhlou korunou staré vrby je však dostatek místa i pro muže.

Měsíc je v úplňku, je plný, kulatý a planoucí, všechno se pohybuje v kruhovém rytmu. Bubny se chvějí v hlubokém a strhujícím rytmu. Pociťuj své teplo, svůj oheň, dovol ať se probudí tvá rozkoš, tvé ANO! K opojení, k extázi. Pohlaď měsíc, pohlaď vrbu, skoč do lesa, dovol svým prstům ať se probírají voňavou kožešinou. Prociťuj hedvábné doteky na své kůži, prociťuj vzduch, vodu, světlo, tělo toho druhého či té druhé.  Dej polibek životu! Otevři ústa a zavýskni si. Tanči rychleji, svěř svou vřelou krev Boží vůli. Prociťuj jak do tebe vstupuje extáze. Tvé slzy radosti dokážou uzdravit Zemi. Když vsáknou do půdy, následuj je svým vědomím, zatímco tvá chodidla podupávají v rytmu srdečního tepu Země. Bohyně se probouzí a ty se probouzíš s ní.

Tvé vnitřnosti pulzují společně s vrbou, i když si v klidu a bez pohybu. Je na čase naslouchat jeden druhému, věnovat větší pozornost svým snům, ukázat soucit, svěřit se své vlastní jasnozřivosti, pěstovat duchovní léčení.

Ať už v klidu či v pohybu, smuteční vrba vždy člověku přináší vzlet a vysvobození – společně s entuziasmem, uchvácením a mnohdy i jistou dávkou vilné divokosti.

Pokud se v nás dostatečně nerozvine síla vrby bílé, máme sklony příliš upřednostňovat rozum. Muži se zapomínají setkávat a schovávají se za své povinnosti (workoholismus), směšné symboly svého společenského postavení (drahá auta), ženy “onemocní” virem hygieny (kuchyň, zářivě bílé prádlo), začnou náhle zastávat strnulé morální hodnoty a rozplývají se v tlachání a klepech. Šíří se nuda a apatie.

 

Tags: No tags

Comments are closed.