Jsem Země, jsem matka, co v lůně vás měla,
výživu, lásku a něhu vám dala.
Jsem rozkoší plná a lůno voňavé,
otevřené dokořán touze drásavé.
Jsem žena, jsem paní, jsem síly plná,
jsem dítě i dívka, co stále dumá.
Nad silou a plodností, nad krví co ukrývám,
v měsíci skrytém či plném, pak z lůna pozbývám.
Jak Luna i já jsem temná i zářící,
jak žena ve mně šťastná i plačící.
Jsem květ, který z poupěte klube se postupně,
nádherně rozkvete a do moudrosti vpluje.
Jsem oheň i voda, země i vzduch,
jsem nápadů plná a ty jsi můj druh.
Já k Tobě se obracím, otvírám a žhnu,
ztrácíme se v oblacích vesmírného snu.
Ta síla, to spojení, energie čistá,
vede nás po cestě, co není nikdy jistá.
Pouze když otevřeš všechny své vjemy,
já se hned proměním v nebe na zemi!