Jsem slunce, co přichází po cestě k Tobě,
svítí i v nesnázích,
vždyť září v Tobě!
Ty jsi to slunce, co ukryté v duši,
sídlí ti pod srdcem,
kde trávit se musí.
Pupík ten středem celého těla,
záře zde sídlí
a hodnota Tvá celá.
Jak sebe hodnotíš,
takový jas cítíš,
pokud jsi odpojen,
jen v obavách se plížíš.
Obavy nech stranou,
rozsviť slunce v sobě,
bez obav a bolu
srovnej páteř rovně.
Nahlédni teď do sebe,
poznej vlastní hodnotu,
poznej tu svou milou a nejsladší dobrotu.
Nevstřebávej z ostatních jejich vlastní neduhy,
záleží jen na Tobě,
jak pochopíš osudy.
Sladká vůně esencí,
co zásobuje stále,
prostor Tvého středu,
velebí jak krále.
Buď králem, který sjednotí,
Tvůj klid a tvorbu v Tobě,
v důvěře se uvolni
a žij na Zemi hojně.