Zakořeň se pevně v zemi,
pozvi svého průvodce.
Otevři své všechny vjemy,
do nebe ať povzneseny
stoupají jak volný pták,
vystoupají nad nebesa,
tam kde všechna srdce plesaj
tam, kde je náš bezetlak.
Nehloubej, jen prostě buď,
nepřej si a nic nesuď.
Otevřen buď ve svém bytí,
prožívej a cti své žití!
Jsi pánem světa pouze svého.
Jsi nádobou, co pozvedne mysl tvoji velejemnou,
jež plnit bude ode dne.
To dno a prázdnota mají svůj smysl,
jsou součást života a rozvíjí mysl.
Otevírají kanál, co proudí skrze tebe
z všemocného vesmíru a země, co má nebe.
Ty číši svou či pohár měj
poloprázdný stále,
ať dolévat ti mohou
a vnímáš vše, co stálé.
Co v pohybu při nádechu a výdechu
promění se ve vteřině
na pouhou jednu částici,
pak skončí v domovině.
V domovině, ze které přicházíme na Zemi,
ať zkusíme a prožijeme, jak duše najde zázemí.
Ať marní jsme či marniví,
hraví, šťastní, bláznivý.
Ať strachem, děsem, pitomostí
nebo také lidskou zlostí,
vším tím, co potřebujeme prožít,
můžeme pak v pravý čas do koruny vložit.
Ta koruna je jasná, zářivá a celá,
otevřená, vítající, probuzená zcela.
Nechť bytost bytosti je láskou propojena!