Historie masáže

Masáže patří k jedněm z nejstarších terapeutických technik na světě a dopátrat se jejich skutečného původu je téměř nemožné. Každá kultura používala masáže v té či oné podobě a v každém jazyce starém i novém je pro masáž nějaký výraz. Na východě se techniky masáží vyvíjely nepřerušovaně již od pradávných dob, v západních kulturách byly tyto tradice nesourodé a přerušované.

 

V prastarých čínských lékařských textech, pocházejících z dob před cca 5 000 lety je fyzické dotýkání se lidského těla obhajováno tím, že „ ochraňuje před nachlazením, udržuje pružnost a výkonnost vnitřních orgánů a chrání před lehčími onemocněními“.

 

V indických ajurvédských spisech, z doby před 4 000 lety je doporučováno dotýkání se těla k léčbě a prevenci nemocí. Od oněch dob jsou masáže nedílnou součástí indické kultury. Masáž se v ajurvédě vysoce cení! Je doporučována jako každodenní praxe. V indii je běžné, že nevěstě a ženichovi je před dnem jejich svatby poskytnuta masáž. Většina indických matek se učí jak poskytnout masáž novorozencům a svým dětem.

 

Na staroegyptských malbách starých více než 4 000 let je znázorněn faraón ptahhotep, kterému otrok masíruje nohy. Královna kleopatra si ráda nechávala dělat masáž nohou u hodovní tabule. Radostí masáží však nebyly vyhrazeny pouze bohatým. Ze starých spisů je zřejmé, že egyptští dělníci i na té nejnižší úrovni, dostávali část mzdy v podobě dávky oleje dostatečné pro každodenní použití natíráním na tělo.

 

Pro staré řeky, tělesná dokonalost měla nejvyšší význam,proto masáže jejich těl hrály velikou roli.ve starém řecku byly masáže velmi doporučovány k odstraňování únavy, léčby nemocí a zranění, způsobených při válkách a sportovních hrách. Proslulý zakladatel moderního lékařství hippokrates uvedl v 5. Stol.před naším letopočtem, že dobrý lékař musí být obeznámen s uměním dotýkání se rukama pacientova těla a doporučoval vonnou lázeň, po níž následuje každodenní masáž s použitím olejů, jako cestu k dobré tělesné kondici a celkovému zdraví.

 

I římané měli ve velké oblibě masáže. Byli součástí jejich lázeňských rituálů. V lázních se natíraly ztuhlé svaly zahřátým rostlinným olejem. Poté následovala kompletní masáž těla, která měla sloužit k probuzení nervů, zlepšení krevního oběhu a rozhýbání kloubů. Celý zákrok byl završen nanesením jemného oleje po celém těle, kterým byla vyživována pokožka tak, aby zůstávala jemná a hladká. Lékaři také zdůrazňovali terapeutické účinky masáží. Jedním z nejznámějších lékařů byl galénos ( 130-201 n.l.), který napsal celou řadu knih o masážích, tělesných cvičeních a tělesném zdraví. Roztřídil také jednotlivé masážní techniky a používal masáže při léčbě mnoha nemocí.

 

Po pádu římské říše v 5. Stol.n.l.se stal střediskem vzdělanosti a kultury arabský svět. Díla hippokratova, galénova a dalších lékařů byla přeložena do arabštiny, takže byly uchovány lékařské znalosti z pradávných dob. Jedním z arabských lékařů byl aviccenna ( 980-1037 ), který podrobně popsal způsoby použití nejrůznějších léčivých bylin, techniky ošetření páteře a další systémy masáží.

 

Mezitím začaly být v evropě v očích katolické církve tělesné dotyky spojovány s „tělesnými požitky“ a jakékoli masáže byly považovány za vysoce hříšné praktiky. Tyto léčitelské vědomosti byly odsouzeny do oblasti folklóru a byly předávány po ženské linii vědmami, porodními bábami spolu se znalostmi léčivých bylin a dalších léčebných prostředků. Na tohle všechno bylo pohlíženo s velkým podezřením, které mohlo vést k nařknutí těchto žen z čarodějnictví, což vedlo k pronásledování a krutému potrestání.

 

Doba renesance znamenala oživení zájmu o klasické lékařství a masáže se ve společnosti hlavního proudu postupně stávaly uznávanou praxí. Lékař francouzského dvora ambroise paré zahrnul masáže do své profese.

 

Také objevitelské plavby a cesty vedly ke znovuobjevení toho, jak vysoce si jiné kultury cenily umění masáže. Katipán cook popsal, jak se masážemi zbavil ischiatických potíží za svého pobytu na tahiti.

Z počátku 19.stol.se zachovaly záznamy o tom, jak severoameričtí indiáni čerokiové a navahové ošetřovali masážemi své bojovníky.

 

Novou vlnu zájmu o terapeutickou masáž v evropě vyvolal koncem 19.stol. Švédský gymnasta per henrik ling ( 1776-1839 ). Vyléčil sám sebe z revmatizmu a rozvinul systém tělesných cvičení, jehož součástí byly gymnastické prvky a masáže. Využil znalosti fyziologie a čínských, egyptských, řeckých a římských masážních technik a cvičení. Za jeho práci se mu dostalo podpory ze strany královské rodiny a založením společnosti odborných masérů v r.1894 se tyto lingovy metody staly základem moderní fyzioterapie. V r. 1813 byla ve stockholmu otevřena první vysoká škola jejíž osnovy zahrnovaly masáž.

 

Na východě se léčebné použití masáží uplatňovalo více než na západě. Možná si můžeme tento rozdíl vysvětlit vědeckou revolucí k níž došlo na západě asi před 250 lety. V důsledku nástupu nové vědy byly předchozí koncepce založené na vzájemném vztahu těla, mysli a ducha odmítnuty jako nevědecké a v průběhu doby se na lidské tělo začalo pohlížet jako na velmi složitý stroj, který může být obsluhován a udržován pouze vysoce školenými a specializovanými lidmi – lékaři.

 

Chudí venkované na východě a nejen oni, dále spojovali instinktivní tření bolavého místa s léčbou venkovských ranhojičů a léčitelů jejichž znalosti a dovednosti čerpali z tradiční vysoce propracované orientální lékařské teorie a zahrnovaly i manipulační a napravovací techniky.

 

Dnes se léčebný přínos masáže znovu všeobecně uznává a masáž vzkvétá a rozvíjí se po celém světě.

 

 

2014 All rights reserved, webdesign: Tibor Valter optimystic.cz